Vaše dítě bude vyrůstat bez sourozence. Z nějakého důvodu to tak musí být. Možná není vůbec ve vašich silách to změnit, možná je to postoj vašeho partnera nebo praktické důvody. Ať je situace jakkoliv, je dobré s ní v duchu nebojovat a přijmout ji takovou, jaká je – totiž ona sama o sobě není dobrá nebo špatná, záleží jen na vás, jak se na ni díváte.
Není úplně lehké nejít s proudem většiny. Zažitý pohled na ideální počet děti, který je roven dvěma, se těžko mění. Jedináčci prý budou rozmazlení, nebudou se dělit s ostatními a nezvládnou vztahy s vrstevníky. Opravdu si myslíte, že tohle všechno byste zajistili jen tím, že by vaše dítě mělo sourozence? A to by stačilo?
Je to výchova, která dítě vede k sounáležitosti s ostatními, k ochotě se dělit. A jsou to příklady chování rodičů, které dítě rádo kopíruje. Takže jestli se jeden z rodičů chová sobecky, pravděpodobně se tak bude chovat v nějakých situacích i jeho dítě a nebude to tím, že vyrůstá samo.
Nebojte se jedináčkovi projevovat svou lásku a věnovat mu dostatek času.Je-li zájem upřímný, tak sám o sobě nerozmazluje. Zajistěte však, aby dítě trávilo čas nejen s vámi, ale i s jinými dětmi. Pozvěte je na oslavu, navštěvujte ostatní rodiny, zorganizujte výlet i pro dětské kamarády. Zapojte se do skupiny rodičů s dětmi, kteří jsou aktivní a rádi ve společnosti dalších dětí.
Nebuďte v rozpacích, že vaše dítě má samostatný pokoj nebo s vámi jezdí na dražší dovolené než někteří vaši přátelé s více dětmi. Snažte se nicméně ohlídat míru toho, co dítěti dopřejete. Dítě potřebuje zažít zdravé limity v konkrétních situacích. To, že nemá sourozence, se ostatně přihodilo také jako limit vaší situace – a právě s tím je potřeba se naučit vyrovnávat – už od dětství. Způsobů, jak tuto dovednost dítěti předat, je mnoho, nejsnáze to jde vlastním příkladem.